Autor: Leoš Kopecký

Za matku literárního žánru science fiction je považována anglická spisovatelka Mary Wollstonecraft Shelleyová. Mezi její přelomová díla patří Frankenstein – román o šíleném vědci a umělém člověku (1818), a následně Poslední člověk – první apokalyptický román (1826). Samozřejmě dále už můžeme jen vypočítávat řadu autorů tohoto žánru jako Edgar Allan Poe, Jules Verne, Isaac Asimov, Ray Bradbury, Arthur C. Clarke, Philip K. Dick, Robert A. Heinlein a další.

Osobně se přiznávám k pocitu velkého štěstí, protože jsem „načasován“ tak, že svým životem přetínám to vzácné období, kdy se mnoho myšlenek z oblasti sci-fi realizovalo a přerodilo se ve funkční progresivní technologie. Třeba: Narodil jsem se v roce 1958 a první funkční laser se datuje do roku 1960. Jako kluk jsem četl sci-fi knihu Alexeje Tolstoje Paprsky inženýra Garina, kde se hovoří o světelných paprscích, které procházely hmotou. Čas oponou trhnul a v roce 2018 jsem už pracoval pro světově proslulé laserové centrum v Dolních Břežanech HiLASE. Nebo si pamatuji na sci-fi povídku, ve které byl videotelefon, což je dnes běžná věc, dokonce bezdrátově. Tehdy to bylo velké sci-fi. Je tedy dnes možné všechno? Jistě ne, ale neměl jsem raději říci JEŠTĚ ne? Kam až dojdou nové technologie? To je čím dál složitější odhadnout. Bude asi poučné podívat se na několik inovací inspirovaných nebo předpovězených autory science fiction v minulosti, a potom se zamyslet nad tím, co bude dál. Žánr sci-fi předpovídal kreditní karty, televizi, přistání na Měsíci, bionické končetiny, vojenské tanky, antidepresiva a ponorky… Dokonce i koncept internetu má svůj původ v knize vydané téměř před 40 lety: Neuromancer od autora Williama Gibsona, který vymyslel termín „kyberprostor“ a definoval jej jako „konsensuální halucinaci“. Román Neuromancer vyšel poprvé v roce 1984. Vyhrál několik prestižních cen a bývá často označovaný jako bible kyberpunku. Setkáte se tam s pojmy jako virtuální realita, umělá inteligence, genetické inženýrství, klonování či již zmíněný kyberprostor. První český překlad zpracoval náš sci-fi autor Ondřej Neff roku 1992.

Některé sci-fi předpovědi jsou až mrazivé, stejně jako jejich přesnost. Viz zlotřilý počítač HAL 9000 ve filmu Stanleyho Kubricka 2001: Vesmírná Odysea, který i po letech stále funguje jako varování před zhoubným potenciálem umělé inteligence. Jde najít mnoho dalších předpovědí poukazujících na možnosti technologií pro obohacení a zlepšení našich životů. Od hologramového stolu ve Star Wars (1977) George Lucase po videochat a létající auta v televizním seriálu The Jetsons z 60. let minulého století. 

Mobil ze Star Treku 

Dále nesmíme opomenout mobilní telefony. V televizním seriálu Star Trek se v roce 1966 objevil vyklápěcí telefon jako komunikátor. O třicet let později uvedla společnost Motorola na trh první vyklápěcí telefon, který v souladu s touto sérií nazvala StarTAC. Zajímavé je, že tvůrci Star Treku dali členům posádky také trikordér – ruční zařízení, které shromažďovalo a ukládalo data z planet, které kapitán Kirk a jeho posádka navštívili. Kdyby tvůrci přemýšleli o kombinaci těchto dvou, možná by předznamenali smartphone. 

Potraviny vytištěné na 3D tiskárně 

3D tisk potravin je dalším příkladem. Rodina v animovaném seriálu The Jetsons měla k dispozici domácí potravinářský stroj, který produkoval plnohodnotná jídla. Star Trek měl replikátor, který dokázal tisknout jídlo zdánlivě ze vzduchu během pouhých sekund. Nyní Kolumbijská univerzita vytvořila technologii 3D tisku, která dokáže produkovat celá vařená jídla z připravených ingrediencí spíše než z molekul – i když tato technologie je také ve vývoji stejně jako dokonalá tiskárna čokolády. 

Virtuální realita 

Nejstarší zásluhu má asi příběh Stanleyho G. Weinbauma z roku 1935 Pygmalion’s Spectacles za předvádění VR včetně brýlí. Film Stevena Lisbergera Tron z roku 1982 také představuje vstup do digitálního světa a román Neala Stephensona Snow Crash z roku 1992 popisuje VR způsobem, který je dnes realizován, takto: „Pomocí elektronických zrcadel uvnitř počítače se tento paprsek pohybuje sem a tam přes čočky Hiroových brýlí (protagonista a hacker) v podstatě stejným způsobem, jakým elektronový paprsek v televizi rastruje vnitřní povrch obrazovky. Výsledný obraz se nachází v prostoru před jeho pohledem na realitu, takže Hiro tu vlastně vůbec není. Je v počítačově generovaném vesmíru, který si kreslí na jeho brýle a pumpuje mu zvuk do sluchátek. Dnešní VR vypadá přesně tak, jak si ji tito autoři představovali, a nabízí únik do alternativních světů pomocí brýlí, které poskytují pohlcující 3D obraz a zvuk. Haptické rukavice nám umožňují zažít dotek v našem alternativním vesmíru a výzkumníci pracují na tom, aby do tohoto zážitku přinesli také chutě a vůně.

Videohovory byly předpovězeny už v roce 1911 

Zoom, Google Meet, Facetime, WeChat… Jen na WhatsAppu stráví dnes volající 340 milionů minut denně. Nedávno to bylo sice technicky nemožné, ale už v roce 1911 to předpověděl lucembursko ‑americký spisovatel Hugo Gernsback v románu Ralph 124C 41+: Romance of the Year 2660. A jen tak mimochodem tam lze najít i mikrofilm, prodejní automat, jukebox, satelity, kosmické lety, magnetofon, umělou tkaninu, televizi, dálkový přenos energie a další. Také německý film Metropolis natočený v roce 1927 zachycoval nástěnný videotelefon. Román Raye Bradburyho z roku 1953 Fahrenheit 451 představuje zase něco nápadně podobného dnešním bezdrátovým sluchátkům – mušle a náprstky zastrčené do uší lidí produkující elektronický oceán zvuku, hudby a hovoru.

Budoucnost automobilismu

Velmi populárním tématem jsou i létající a autonomní auta. Isaac Asimov v The New York Times v roce 1964 předpověděl, že auta s „robotickým mozkem“ budou ústředním prvkem světové výstavy v roce 2014. „Mnoho úsilí bude věnováno navrhování vozidel s robotickým mozkem – vozidel, která lze nastavit do konkrétních destinací, a která se tam pak budou pohybovat bez ovlivňování pomalými reflexy lidského řidiče,“ napsal tehdy Asimov. K tomu pro představu stačí přidat agenta 007, sedícího na zadním sedadle svého BMW a ovládajícího auto pomocí telefonu v roce 1997 ve filmu Zítřek nikdy neumírá, a je jasné, že budoucnost je tady. Z tohoto pohledu vlastně nedávných sci-fi příběhů ta konkrétní budoucnost je už teď. A co bude zítra? Superbudoucnost? Ne, bude to normální budoucnost, jen nás čekají rychlejší změny. Vždy bude další vývoj rychlejší než ten minulý, nebo ne? To je otázka více filozofická než technologická. Nepochybně se budou rozvíjet úpravy nebo rozšíření možností lidského těla, interakce člověk versus počítač, interakce mezi člověkem a robotem, umělá inteligence a podobně, ale to není současné sci-fi. To se dá více méně předpokládat, že se stane. To je vývoj. Znamená to, že současné sci-fi neexistuje? Jako top filmy v roce 2023 jsou třeba označovány Spider Man: Napříč paralelními světy, Strážci Galaxie: Volume 3, Flash, Transformers: Probuzení monster nebo Ant Man a Wasp: Quantumania. Je v těch filmech něco opravdu tak převratného a revolučního, jako byl videotelefon v době, kdy ještě pořádně nebyla rozšířena televize? Takže co je dnes sci-fi? Neviditelný plášť, jaký nosí Harry Potter, cesta na jinou galaxii nebo teleportace? Nevím.

 

Zdroj foto: Unsplash, Depositphotos, Wikimedia