Autorka: Šárka Kováříková
Ať už chceme nebo nechceme, pokrok v podobě moderních technologií nezastavíme. Aniž bychom si to uvědomovali, zasahují inovace do našeho života každý den, každou hodinu a řekla bych i každou minutu. Včera večer jsem si sedla k televizi a pustila seriál Černé zrcadlo, kde se v prvním díle nejnovější sezóny hlavní postava – obyčejná žena – stala hrdinkou seriálu, který streamoval její reálný život pouze s několikahodinovým odstupem, protože si při zakoupení předplatného svého oblíbeného pořadu pozorně nepřečetla smluvní podmínky. A teď si představte, že by se to stalo vám. Děsivé, že? Než si ale budeme skutečně moci pustit seriál o nás, šéfovi či sousedce, pojďme se podívat na to, jaké bizarní technologie a inovace skutečně vznikají.
Nekroboti aneb oživme mrtvé
Od seriálu Černé zrcadlo nemusíme chodit příliš daleko. Nekrobotika je nově vznikající vědní obor, jenž využívá mrtvé tvory k provádění (prozatím) mechanických úkolů. S prvním krokem směřujícím k této oblasti výzkumu přišli výzkumníci na Rice Univerzity v Houstonu. Strojní inženýři vložili do těla mrtvého pavouka jehlu a pomocí stlačeného vzduchu dokázali vytvořit svinovací a rozvíjející pohyb mechanicky fungujících nohou. Pavouci totiž, na rozdíl od lidí a jiných savců, kteří pohybují končetinami synchronizací protilehlých svalů, používají hydrauliku. Experiment se prováděl na slíďácích tarentských neboli vlčích pavoucích. Dle pokusů pavouk dokázal unést až 130 % své tělesné váhy a někdy i více. Aktuálně je proces vývoje teprve v počátečním stádiu. Výzkumníci však již nyní ví, že menší pavouci mohou unést daleko těžší náklad v porovnání s jejich velikostí. Proto je pravděpodobné, že se v budoucnu zaměří na testování s menšími pavouky, než jsou ti vlčí.
Je libo prasečí srdce?
V poslední době zájem o xenotransplantaci výrazně vzrostl. Co si pod tímto složitým názvem máme představit? Jedná se o tzv. chirurgickou revoluci určenou osobám s nefunkčními tkáněmi nebo orgány, které se nahradí odpovídajícím orgánem či tkání od jedince jiného živočišného druhu. Člověku je paradoxně nejbližší prase, a tak se transplantují orgány právě od něj. Transplantace prasečího srdce byla provedena dokonce už dvakrát. Fakt, že operace skončila nakonec úmrtím jednoho pacienta, ale naznačuje, že jsme stále v počátku vývoje. Překonat imunitu našeho těla je velmi složité i s pomocí nejmodernějších biotechnologií.
Vytiskněme si, na co máme chuť
Potraviny vytvořené 3D tiskem poprvé představila Lipson laboratoř již v roce 2005, avšak technologie byla omezena na malý počet tepelně neupravených pokrmů. Což pro nás jako konzumenty nezní příliš lákavě. A tak se tým expertů z Kolumbijské univerzity ve státě New York do přípravy pokrmů vrhl po hlavě. Připravil si pro milovníky dezertů tvarohový koláč z jedlých inkoustů, jenž byl upečený pomocí laseru. Koláč obsahoval banán, džem, arašídové máslo a Nutellu. Výzkumníci vidí budoucnost laserového vaření a 3D tisku potravin velmi optimisticky. Kuchařům by mohli pomoci vyšperkovat chutě a za použití minimálního množství ingrediencí nebo dochucovadel. To by mohlo vést k novým zážitkům v oblasti gastronomie. Technologie by jednoho dne mohla být na takové úrovni, že by každý člověk měl individuálně sestavený balíček 3D jídla. Senior by získal dietní stravu a vrcholový sportovec připravené pokrmy s výživou pro nejlepší výkon. Technologie by mohla být užitečná i pro nás ostatní, kteří nechtějí trávit volný čas v kuchyni, ale využít ho jiným způsobem.
Avatar nejen na plátnech kin
Představme si, že bychom měli svoje identické dvojče, které by nám mohlo zachránit život v případě závažné nemoci. Na této téměř utopické představě pracují experti z amerického start‑upu Q Bio, kteří jsou prostřednictvím technologie Q Bio Gemini schopní vytvořit naše „digitální dvojče“. Technologie je unikátní v tom, že jako první na světě dokáže zachytit a monitorovat komplexní zdravotní stav pacientů ve škálovatelném virtuálním modelu. Digitální dvojče automaticky odráží nejpřesnější fyziologický stav jednotlivce a zdůrazňuje nejdůležitější změny ve fyziologii člověka prostřednictvím komplexního shrnutí, které lze bezpečně sdílet s lékaři a specialisty po celém světě.
A jak takové digitální dvojče vznikne? K jeho tvorbě experti použijí speciální skener, jenž zkoumá tělo člověka do takové hloubky, že dokáže vytvořit 3D model pomocí počítače pro sledování zdraví. Skener by také mohl pomoci identifikovat strukturální změny uvnitř těla a poté je například dát do souvislosti s genetickými riziky. Podle jejich vize bychom chodili na místo, které by připomínalo tzv. „myčku těla“. Přístroje by nás rychle změřily a data by byla použita k aktualizaci našeho digitálního dvojčete uloženého v cloudu. Není tedy otázka jestli, ale kdy se tato technologie stane realitou.
Poslední rozloučení v houbovém obleku
Věda myslí i na ekologicky šetrná řešení pro poslední rozloučení se zesnulým. Tím by mohl být houbový pohřební plášť místo tradičního rubáše. Díky tomu, že houbový plášť lidské tělo naprosto pohltí, nedojde ke kontaminaci okolních rostlin, které jsou v půdě zasazeny. „Centrum pro kontrolu nemocí v USA potvrzuje, že máme v těle 219 jedovatých znečišťujících látek, a to včetně konzervantů, pesticidů a těžkých kovů, jako je rtuť a olovo,“ informovala umělkyně Jae Rhim Lee na konferenci TEDx. Lee je autorkou projektu s názvem Nekonečný pohřeb, který stmeluje vědu, kulturu a umění. Houby se dle jejího tvrzení podílejí na rozkladu a zneškodnění jedů v těle zesnulého. V závěru svého řečnického vstupu Lee podotkla: „V prach jsi a v prach se obrátíš. Až jednou porozumíme, že jsme spojeni s přírodou, uvidíme, že přežití našeho druhu závisí na přežití planety. Věřím, že tohle je začátek opravdové zodpovědnosti vůči přírodě.“
Lidský pot jako pohon baterií
Představte si, že bychom si šli zasportovat a mezitím by se nám dobily baterky u chytrých hodinek na ruce. Možná to zní jako sci–fi, ale zanedlouho by to mohla být realita. Výzkumníci z Univerzity v Glasgow totiž vyvinuli nový typ flexibilního superkondenzátoru, který potem nahrazuje elektrolyty nacházející se v běžných bateriích. Na jeho plné nabití by navíc stačilo pouze 20 mikrolitrů kapaliny. Je tedy jen otázkou času, kdy by nová generace nositelných zařízení mohla být poháněna lidským potem místo konvenčních, ekologicky nepříznivých baterií.
Harryho Pottera už potřebovat nebudeme
Skupina inženýrů ve Státní univerzitě v Iowě vynalezla pružný, roztažitelný materiál, který dokáže skrýt předmět i před radarovými detektory. Materiál by mohl v armádě pomoci stížit vyhledatelnost tzv. stealth letadel (pozn. redakce: bojové letouny, jejichž cílem je co nejvíce omezit možnost detekce nepřátelskými prostředky). Výzkumníci také uvádějí, že materiál bude schopný pohltit až 75 % světla v určitých frekvenčních pásmech radaru. Jednoho dne by tak mohl materiál učinit objekty zcela neviditelnými. Zdá se, že se výzkumníci pomalými krůčky přibližují k tomu, že se naše sny o neviditelném plášti z Bradavic stanou skutečností.
Zdroj foto: Unsplash, Depositphotos