Autorka: Šárka Kováříková
I když se cítí být jako každá jiná holka v jejím věku, je v něčem vyjímečná. Že vám jméno Barbora Šmahlíková nic neříká? Chyba! Měli byste si ho určitě nechat utkvět v paměti, protože o této nadějné mladé studentce ještě v budoucnu hodně uslyšíme. Letos v červnu se stala historicky první držitelkou Ceny vlády nadanému studentovi, což bezpochyby není její jediný studijní úspěch.
Barboro, nejdříve bych se ráda zeptala na vaše studium. Aktuálně jste na Fakultě informačních technologií VUT v oboru Matematické metody. Proč jste si jej vybrala?
Matematika mě bavila už od základní školy a navštěvovala jsem i gymnázium se zaměřením na matematiku. V rámci bakalářského studia jsem potom začala s výzkumem v oblasti, která s matematikou velmi úzce souvisela. Proto byl pro mě výběr oboru velice jednoduchý a přirozený – pouze jsem chtěla pokračovat v tom, v čem jsem již měla zkušenosti, a co mě baví.
V čem je pro vás tento obor krásný a jedinečný?
Matematika je krásná disciplína, protože je všude kolem nás. Vždycky mě bavilo přemýšlet nad nějakými problémy, počítat příklady nebo přicházet s vlastním řešením. Při studiu matematiky samotné ale mnohdy přímo nevidíte, k čemu je daná látka užitečná. Proto mě baví to propojení matematiky s informatikou – máte možnost přesně vidět, kde se dají různé matematické přístupy aplikovat.
Posouvá podle vás matematika hranice možného? Jak studium či práce na výzkumu posouvá vaše osobní hranice a v čem?
Je to obor, který podle mě určitě může posouvat a posouvá hranice možného. Líbí se mi, že když něco matematicky dokážete, tak je váš výsledek nezpochybnitelný. Není to jen o nějakých experimentech a testech, které někdy vyjdou a někdy nemusí, ale víte, že to, k čemu jste dospěli, opravdu vždycky platí. Mně osobně se na výzkumu líbí, že mám možnost přijít s něčím novým a nějakým způsobem posunout hranice v nějakém tématu.
V rámci magisterského studia se věnujete algoritmu pro Büchiho automaty a ELA automaty. Přiblížila byste stručně našim čtenářům tuto problematiku? V čem je toto téma zajímavé?
Büchiho automat je model, pomocí kterého můžeme například popsat chování nějakého programu. Jedná se o teoretický model, není to žádný fyzický stroj. Jedním z možným využití těchto automatů je tzv. model checking, což je technika, která umožňuje formálně ověřit, zda v programu platí nějaká konkrétní vlastnost, tzn. zda se daný program „chová tak, jak má“. Pokud ne, tak je tato technika schopna najít, proč daná vlastnost neplatí a v podstatě ukázat vývojářům programu, kde je chyba. Na základě této zpětné vazby může být pak opravena. Mít programy bez chyb je žádoucí asi ve všech případech, ale je to kritické zejména v určitých oblastech, jako je například zdravotnictví, letecký průmysl apod., kde sebemenší chyba může mít fatální následky.
Kam chcete dále směřovat po ukončení studia? Budete se i nadále věnovat výzkumu?
To je otázka, na kterou sama ještě neznám odpověď. Výzkum mě baví, ale zároveň bych asi ráda vyzkoušela i jiné možnosti, co mi život nabídne. Teď budu určitě ještě pokračovat v rámci psaní své diplomové práce, a mám ještě rok na to rozmyslet se, co bude dál.
Jste historicky první držitelkou Ceny vlády nadanému studentovi, jaký je to pocit?
Je to moc hezký pocit. Cena je pro mě důkazem, že dělám něco, co má smysl, a co umí ocenit i lidé mimo můj obor. Samotné předávání byl pro mě rozhodně zážitek na celý život a všechny ty rozhovory a články o mně mi dávají pocit výjimečnosti a taky mě ujišťují v tom, že i naprosto obyčejná holka jako já, která vždycky chtěla spíše splynout s davem, dokáže velké věci, pokud si jde za svými sny.
Společně s oceněním jste získala i peněžní dar 50 000 Kč. Už víte, jak s ním naložíte?
Nebudu s ním teď nakládat nijak speciálně a hned ty peníze utrácet. Vždycky se hodí mít něco našetřeno a až budu potřebovat koupit něco dražšího, tak se to bude jenom hodit.
Co byste sama poradila začínajícím výzkumnicím/výzkumníkům?
Aby se nebáli a věřili si. Já sama jsem si na začátku nevěřila vůbec a neuměla jsem si představit, že bych byla schopná něco nového vymyslet a už vůbec ne, že třeba jednou za svůj výzkum získám i nějaká ocenění. Ale na začátku od vás opravdu nikdo nečeká, že budete přicházet s nějakými přelomovými nápady. Jde jen o to mít chuť učit se nové věci a věnovat tomu hodně času.
Poslední otázka je směřována na letošní téma magazínu. Myslíte si, že věda a výzkum mají nějaké hranice? Kam až je možné je posunout? Jak je chcete posunout vy ve svém oboru?
Hranice asi nemá. A pokud nějaké existují, tak jsme od nich ještě opravdu hodně daleko. Ale to, kam až je posunout můžeme, samozřejmě záleží i na konkrétním tématu, kterému se člověk věnuje. Já nemám přesně stanoveno, čeho bych chtěla dosáhnout a myslím si, že často to ani dopředu říct nejde. Ale pak vás nebo někoho jiného najednou něco napadne a malý nápad se může rozvinout do velkých rozměrů. Mým cílem je jednoduše přispět jakýmkoliv malým nápadem, který ale potom v konečném důsledku může mít velký dopad.
Medailonek – Barbora Šmahlíková
Barbora Šmahlíková je studentkou oboru Matematické metody na Fakultě informačních technologií VUT v Brně. K výzkumu se dostala již na začátku bakalářského studia a od té doby získala spoustu zkušeností s psaním odborných článků a jejich prezentováním nejen na českých, ale i na mezinárodních konferencích. Za svůj výzkum získala řadu ocenění, ke kterým nyní v červnu přibyla i Cena vlády pro nadaného studenta. Když zrovna nesedí u počítače, ráda si pročistí hlavu dlouhými běhy v přírodě.
Zdroj foto: Jan Prokopius